Zelené, žluté a modré popelnice dnes stojí u každého domu, u některých domů také bílé a hnědé. Mnozí lidé se snaží nějak odpad roztřídit a zbytkový odpad zabalí do černého pytle a ten vyhodí do směsného komunálního odpadu (zelená popelnice). Co se ale s odpadem děje potom? Některé materiály jsou vytříděny a recyklují se, tyto recyklované materiály ve formě nových výrobků se následně vrací do oběhu. Česká republika je jednou z předních evropských zemí v třídění odpadu. Odpad třídí podle aktuálních dostupných dat 73 % obyvatel. Každý občan ČR vyprodukuje v průměru 544 kg komunálního odpadu za rok 2018 dle údaje MŽP a toto číslo se každoročně bohužel zvedá. Z této produkce odpadu průměrně vytřídí občan ČR přibližně 50 kg odpadu.
V tomto článku se zaměříme na to, kam putuje směsný komunální odpad a kde všude může skončit.
SKLÁDKY
Na skládkách končí zhruba 46 % komunálního odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018). Každá skládka musí být dobře zabezpečena, a to kvůli možnému průsaku škodlivých a toxických látek do půdy a do podzemních vod. Jedná se o biologický odpad, který tvoří různé bakterie způsobující nemoci a také odpad chemický, který zahrnuje např. mastné kyseliny, těžké kovy a další. Na některé skládky v ČR přijede s odpadem až 150 nákladních aut denně. Jsou tak velkým záborem půdy. Cílem EU je do roku 2035 skládkovat pouze 10 % odpadu.
Skládkování v ČR funguje stejně tak jako i v jiných státech. Co je na tom nejvíce nebezpečného? Po možném průsaku odpadních látek do podzemních vod jsou to například požáry. V roce 2018 bylo evidováno zhruba 20 tis. požárů skládek. Požár skládky je velmi nebezpečný, protože při něm vznikají toxické zplodiny, které se dostávají do ovzduší, požáry mohou být nepřesně definovatelné a mnohé můžou mít skrytá ohniska. Hašení takového požáru je komplikované a obtížné. Někdy se při něm musí skládka rozebírat, či injektovat vodu dovnitř skládky k ohnisku. Pro životní prostředí je taková událost jednou z nejhorších, mimo uvolněné toxické zplodiny do ovzduší může dojít k průsaku toxických látek do půdy a podzemních vod.
SPALOVNY
Dalším místem, kam se mohou dostat věci z našeho odpadkového koše, jsou spalovny. V ČR je přibližně 40 takových zařízení v provozu a spálí 11,7% odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018). Ty největší z nich se nacházejí například v Praze, Brně a v Liberci. Každý měsíc se spálí cca 77 tis. tun odpadu, což tvoří pouhý zlomek z celkové produkce. Odpad je používán jako palivo k energetickým účelům. Energie vzniklá spalováním se používá při vytápění a také při tvorbě elektrické energie.
Odpad, který do spalovny přiveze popelářské auto, je nejprve roztříděn. Ne všechen odpad je totiž možné spálit a některé odpady se dají nadále využít pro recyklaci. Odlišně se spaluje také zdravotnický odpad, který je spalován vyšší teplotou, a to kolem 1200-1500 stupňů, zatímco komunální odpad při teplotě 500-900 stupňů. Spalování opadů přece jen není 100% a i po spálení nám zůstane struska, popel. Podíl strusky je asi 300 kg na 1 spálenou tunu odpadu. Struska je dále ukládána na skládky. Dalším faktorem jsou toxické zplodiny vznikající při spalování. Každá spalovna má však velice účinné filtry, které zachytávají nejen prach a popel, ale především chemické sloučeniny vznikající tepelnou přeměnou. Množství vypuštěných látek do ovzduší je řízeno přesnými limity. Po srovnání výsledků měření škodlivin ve vzduchu jsou na tom města se spalovnou mnohem lépe, než města s továrnami a průmyslovými objekty (teplárny, elektrárny, hutnické objekty apod.). Stoupající kouř, který vidíme ze spaloven, je hlavně vodní pára.
ČERNÉ SKLÁDKY
Každý z nás už někdy ať už v okolí města, či v přírodě viděl hromady odpadků a vyhozených věcí, byly a jsou to černé skládky. Jsou to místa s hromaděním nelegálního odpadu. Často obsahují věci velkých rozměrů nebo věci, které nelze běžně odhodit do popelnice, jako je třeba nábytek, staré elektrospotřebiče, koberce, rozbité věci a také pneumatiky. Jsou to vysoce nebezpečné skládky, protože nejsou nijak zajištěny vůči životnímu prostředí. Každá legální skládka musí splňovat určité parametry a kritéria, která zohledňují životní prostředí a místní přírodní poměry a celkovou vhodnost místa pro vytvoření skládky, což černé skládky nesplňují a právě kvůli černým skládkám nejčastěji unikají nebezpečné látky do půdy a spodních vod a kontaminují okolní prostředí. V minulém roce bylo v ČR evidováno přibližně 2000 černých skládek, které je snaha postupně likvidovat a okolní prostředí vyčistit. V případě, že se potřebujete zbavit nějakého nábytku či spotřebičů, využijte sběrné dvory, ve kterých je odpad řádně a bezpečně zpracován (například elektrospotřebiče je možné částečně recyklovat a recyklovaný materiál využít pro nové výrobky).
A JAK TO VYPADÁ JINDE VE SVĚTĚ?
V předchozích odstavcích je popsána problematika odpadů v ČR. Jak jsou na tom s odpady jiné státy? Odkud jsou všechny ty odpadky na plážích a plasty v mořích? Přestože jde technologie stále kupředu a vše se modernizuje, v dnešní době žije na naší planetě přibližně 2 mld. lidí na místech, kde nefunguje žádný svoz odpadu, regulované nakládání s odpady a bezpečné skládkování. Většina odpadů končících v mořích se tam dostane transportní činností řek právě ze zemí, kde lidé hází odpadky jen tak na zem a nefunguje u nich takové propracované odpadové hospodářství, jako například u nás v Česku. Mezi země, které jsou největšími znečišťovateli, patří například Indonésie, Vietnam, Thajsko, Čína a další. Řeky, které dopravují odpad do moře, protékají nejhustěji osídlenými místy na Zemi. Odpady v mořích, tvořené hlavně plastovými částmi, jsou příčinou vzniku ostrova z odpadků, následně mikroplastů v pitné vodě, zranění a úmrtí vodní a suchozemské fauny atd..
NA ZÁVĚR
Přestože v ČR máme funkční odpadové hospodářství a jsme jednou z předních evropských zemí, která nejvíce odpad třídí, je v zájmu každého z nás pomoct zastavit tento dlouhotrvající celosvětový problém s odpadem. V dnešním světě je všeho přebytek, kde každý spotřebovává spoustu věcí, ať už se jedná o oblečení, spotřebiče či potraviny. Začít můžeme každý sám u sebe, a to tím, že přestaneme používat nejen jednorázové plasty, ale plasty obecně, budeme uvážliví, zamyslíme se při koupi nové spotřební věci, opravdu věc potřebujeme nezbytně...?, musíme ji koupit…?, není to něco navíc…?, odpovědně budeme nakupovat potraviny, tímto můžeme velmi efektivně předejít zbytečné spotřebě a plýtvání.
Tímto přístupem každého jednotlivého spotřebitele může klesnout výroba a tím i odpadová stopa, kterou za sebou necháváme. Je těžké se obejít bez věcí, na které jsme zvyklí a jsou součástí našich denních návyků. Pokud však budeme věřit, budeme důslední a hlavně budeme chtít něco změnit, může to jít a naši planetu předáme budoucím generacím zdravější.